Alfons
nebo taky Alf, je velký kamarád naší Nikkó. Dokážou spolu parádně řádit.
Jeho panička ho popsala takhle:
Zvíře: pes
Jméno: Alfons
Druh: kříženec pravděpodobně NKO (německý krátkosrstý ohař), NO (německý ovčák) a LR (labrador), ale já říkám, že je to "torklolach" = kříženec torpéda, klokana a lachtana - to podle jeho pohybového projevu :-D
Hodnost: 4. člen smečky, kastrovaný
Srst: krátká
Barva: černá s bílými znaky na hrudi a břiše
Zvláštní znamení: sežere, na co přijde
Co ho baví: zbaštit skoro cokoliv, nechat se drbat kdekoliv, spát na gauči, lovit myši, cachtat se ve vodě, rozčilovat šéfa smečky hrabáním na zahradě
Oblíbená hračka: jutový pešek
Čím mi dělá radost: díky pravidelnému cvičení poslouchá s chutí, líp a líp. Taky umí spát se mnou ve spacáku, což z něj dělá nenahraditelná chlupatá kamínka. Na rozdíl od Nikkó, která spí zásadně venku a hlídá. A hlavně - při každé jen trochu špatné náladě mě Alf skoro ublíže k smrti tak, že se na svět prostě nemůžu mračit.
Čím mě překvapil: když za námi při sjíždění Vltavy skočil do krumlovského jezu pod Jelení lávkou, protože si asi myslel, že to bez něj zkrátka nepřežijem :-D
Vždycky jsem chtěla mít vlastního psa a loňskou zimu dospělo naše rozhodnutí pořídit pro Nikkó kámoše do té fáze, že jsem začala hledat vhodného kandidáta na stránkách různých útulků a psích azylů. Protože jsme si řekli, že když už psa, tak nějakého bezdomovce, kterému tím pomůžeme :-)
Byla to docela rychlá akce, pár dní jsem surfovala na internetu, jedno odpoledne jsem našla fotku Alfa 
a přeskočila první jiskra. Na fotce byl docela "rozesmátý" a vlastně na nás působil jako pohodář, na kterém se pobyt v útulku zatím nijak špatně nepodepsal. Informací o něm bylo málo, jen to, že se nějakou dobu toulal, že mu je kolem 2-3 let a že není agresivní. Hned ten večer jsem volala do havlíčkobrodského útulku, jestli tam ještě je a kdy se na něj můžeme přijet podívat. Taky nás zajímalo, jak je velký, protože to z fotky nebylo moc poznat. Paní Rippelová byla moc ochotná a domluvili jsme se hned na druhý den, že přijedeme.
Byla zrovna sobota, 5. 1. 2008, sněžilo a cesta do Havlíčkova Brodu byla díky sněhovým jazykům na silnici docela dobrodružná :-) Naštěstí jsme bez úhony dorazili do útulku, kde nás velice mile přijali. Jakmile jsem se rozhlídla, uviděla jsem černýho ďáblíka, jak skáče na plot, kňučí, štěká, chtěl by nás oblízat...no zkrátka láska na první pohled :-) Žádné vrčení nebo bojácné pohledy a schovávání se v koutě, Alf dával jednoznačně najevo, že nečeká na nikoho jiného a že jeho si zkrátka odvezeme a basta. Paní v útulku se bála, aby pro nás nebyl moc malý nebo moc velký (protože jsem se na to ptala po telefonu - chtěli jsme většího psa), říkala, že psi ve velikosti Alfa a výš se udávají už poměrně špatně. Ale pro mě byl Alf úplně dokonalý :-) Vyplnili jsme potřebné papíry a vypustili jsme čertíka z krabičky :-D Alfons se vrhnul k Nikkó, kterou jsme vzali s sebou, aby se hned za čerstva seznámili. Oňuchali se, slovo dalo slovo a byli kámoši.
Trošku jsme se obávali, že komplikace nastanou při převozu toho hyperaktivního raracha domů. Pořád lítal, poskakoval, ale jakmile se otevřel kufr auta, ani jsme nestačili mrknout a Alf nastoupil. V autě se choval slušně, jen se občas chtěl dostat k Nikkó, která byla vepředu.
A tak začal náš společný život v jedné velké smečce...
Samozřejmě, že pokud se někdo rozhodne vzít si psa z útulku, musí počítat s tím, že to ze začátku nebude jednoduché. Ale to neznamená, že útulkáči nemají dostat šanci. Ani u nás to nebylo tak, že by byl Alf andílek a poslouchal okamžitě n
a slovo. Nejprve přišlo na řadu vyjasňování pozic ve smečce. Jarda si to s Alfem "rozdal" poměrně brzo a Alfons tak poznal, že Jarda je "alfa" a hotovo. Se mnou to trvalo o něco dýl. Došlo i na "nechtěný" otisk zubů na mém předloktí, ale to bylo čistě z mojí blbosti, které jsem si byla hned vědoma. Naštěstí jsme k sobě rychle našli cestu a já bych toho mýho "vejra netopejra" nedala ani za nic na světě :-D
Naštěstí Alfons je šikovnej a chytrej jak vopice, takže se brzy naučil reagovat na jméno, trénovali jsme přivolání, povely "lehni" a "sedni" šly úplně samy. Dnes už chodíme na cvičák a já se jednak snažím Alfa zabavit a jednak ho naučit nové věci, které určitě nejsou v běžném životě se psem na škodu. Jediné, co nám zatím kazí náladu je odložení a taky požírání fujtajblů všemožného druhu, ale pomalu se to lepší :-)
S Nikkó je Alfík velký kamarád, buď společně chytají lelky na zahradě
nebo řádí venku při procházkách.
Občas to vypadá trochu jako psí zápasy,
ale kdo ty dva zná, tak ví, jak to mezi sebou mají. Nikkó je šéfka a Alf to respektuje, i když i ona se občas nechá "položit na lopatky", aby z toho Alfons něco měl. Nikkó nám ve výchově Alf dost pomohla. Myslím, že je díky ní klidnější a v začátku, kdy se Alf učil poslouchat povely, mu při společném venčení ukazovala, co po něm vlastně ti dva dvounožci chtějí :-)
Taky ho naučila, že naše kočka se neloví, takže když jsem přivezla malou Rozárku (nová kočka - kotě) jako dalšího člena smečky, tak jí bezvadně přijal. Ostatní kočky by proháněl rád, stejně jako Nikkó, ale ví, že se to nemá. I když občas za nějakou popoběhnou, ale to je jenom jako.
Mezi ostatními psy je Alfons nekonfliktní, štěňata a fenky respektuje a pokud chtějí, tak si s nimi hraje. Hraje si i s psy samci, jen nemá rád, když ho některý "téčkuje" nebo by se dokonce snažil na něj naskakovat a nakrývat ho. Alf je bohužel kastrovaný a tak mu někteří psi nerozumějí a nepoznají, co je vlastně zač. Tomu samozřejmě předcházím, protože nechci, aby docházelo k nějakým konfliktům. Občas se sice stane, že si zabubláme a naskočí nám číro jak hřbetní ploutev, ale stačí pobavený komentář a je po ježení :-) Proto pro nás není problém účastnit se jednak společného tréninku na cvičáku a jednak takových akcí, jako jsou free soboty na Vlčárech u Rudy Desenského , kde se sejde třeba 50 psů, kteří společně lítají po poli a náramně se baví :-)
Společných zážitků máme s Alfem a Nikkó spoustu, podívat se můžete ve fotogalerii. Ten nejhorší se stal nedávno, když Alfonse poštípaly včely a on málem umřel. Ale je to bojovník a díky péči doktorů a sestřiček z ledečské veteriny se vyhrabal i z takové šlamastyky (fotka). Asi si řekl, že nás ještě málo pozlobil a potrápil a že tu potřebuje být, aby mohl vymýšlet další lumpárny :-) Takže v současné době je po rekonvalescenci, pravděpodobně bez následků (čekám na poslední kontrolní rozbor krve) a lítá zase jako ďáblík.
A to je zatím všechno, Alfík je zkrátka můj a basta!
